SG-38 Schulgleiter

_hang_sg

SG-38 byl nejrozšířenější skolní kluzák, jaký byl kdy vyráběn. Podle oficiálních záznamů bylo vyrobeno 9245 kusů, z toho více než 3000 v Holandsku u firmy Pander, 500 jich vyrobila firma Schleicher, dnes přední výrobce větroňů. SG-38 byl vyvinut v roce 1938 pro německou leteckou organizaci NSFK, která připravovala piloty pro Luftwaffe (takový německý Svazarm). Základům pilotáže se na něm naučily tisíce pilotů nejen v Německu ale i v řadě dalších zemí. Ti startovali nejdříve pomocí gumového lana a létali podél mírných svahů, později přešli na větší svahy umožňující delší lety a poté startovali do větší výšky navijákem (to už byl kluzák většinou opatřen aerodynamickou gondolou kryjící pilotní prostor). A to vše rovnou samostatně! Instruktoři přitom byli na zemi a jenom trnuli, jak to žáček zvládne. Začátkem 50. let s příchodem cvičných dvojsedadlovek tato éra definitivně skončila a staré „glajtry” z letišť rychle zmizely. I v Německu se jich zachovalo jenom pár.

rozpětí: 10.41 m
délka: 6,28 m
max. vzletová hmotnost: 210 kg
cestovní ryhlost: 110 km/h

Klouzavost: 1:10

OK-A910
Glajtr létajcí u nás pochází z dílny Jiřího Leníka a Jana Krejčího. Poprvé vzlétl v roce 1999…

Hol´s der teufel

hang_hdt

Historie tohoto typu, jehož český název zní “Vem to čert”, začíná v roce 1923 a je spojena s německým konstruktérem Alexanderem Lipischem. V roce 1927 byl tento typ trochu upraven a několik kusů vyrobila začínající německá firma Alexander Schleicher, která vyrábí větroně dodnes. Tento kluzák sloužil k základnímu výcviku plachtařů v plachtařských skupinách, kde byl v počtu mnoha desítkách kusů amatérsky vyráběn nejen v Německu ale i v Čechách. Podle dochovaných zpráv z třicátých let, tento kluzák plachtil v Čechách v Olomouci, Konici na Moravě, Zlíně, Valašském Meziříčí, Moravské Ostravě, 3 kusy v Přerově a Jindřichově Hradci.

rozpětí: 10.28 m
délka: 7.86 m
max. vzletová hmotnost: 890 kg
cestovní ryhlost: 200 km/h

klouzavost: 1:12

OK-A415
Na podzim 2002 spojili své síly němečtí bratři Achim a Gerhnard Maleschka s ranskými veteránisty Jiřím Leníkem a Janem Krejčím a s pomocí dalších příznivců historického plachtění byly během půl druhého roku “mezinárodní spolupráce” v dílnách Aeroklubu Raná sestavovány díly vznikající jak v Německu, tak v Čechách, až do doby posledních kosmetických úprav, posledního seřízení a záletu. V budoucnu bude střídavě provozován v Čechách (na Rané) a v Německu jejími německými spolumajiteli.

Zlín Z-24 Krajánek

hang_krajanek

Nově zrenovovaný Zlín Z-24 Krajánek ze sbírek Národního technického muzea byl první konstrukcí větroně vyráběného v poválečném Československu. První prototyp z celkem třísetkusové výrobní série byl zalétán již v roce 1945 na letišti v Otrokovicích.Jednosedadlový vzpěrový hornoplošník Krajánek svou koncepcí volně navazoval na německý Grunau Baby G. B. II b. Celodřevěná konstrukce s trupem potaženým překližkou měla otevřený pilotní prostor. Křídlo i kormidla potažena jen zčásti překližkou, zbytek plátnem. Svými letovými vlastnostmi byl ideálním letounem pro pokračovací výcvik termického létání a význačnou měrou se podílel na výcviku nových československých pilotů.

Rozpětí: 12,12m
Délka: 6.29m
Hmotnost: 138kg
Max.vzlet.hmotnost: 250kg
Klouzavost: 1:18 (55km/h)

OK-8560
Z iniciativy pana Jiřího Leníka přistoupilo Národní technické muzeum ve spolupráci s Moravanem Aeroplanes Otrokovice (kde byl letoun v roce 1948 vyroben – v.č. 255), Úřadem Civilního Letectví Praha, Aeroklubem Raná u Loun (který je jeho provozovatel) a Aeronem Brno-Medlánky k renovaci letounu nesoucího imatrikulaci OK – 8560.

LG-125 Šohaj

hang_sohaj1

Jednosedadlový celodřevěný kluzák. První Šohaj byl zalétán v roce 1947, následovala série 100 kusů. Na něj navázal poněkud modifikovaný Z-125 vyrobený v počtu 276 kusů. V roce 1952 vznikl v jediném kusu Z-225 “Medák”. Měl nové křídlo s laminárním profilem a klouzavost 30. Značná váha a náročná výroba nového křídla vedly k tomu, že se v sérii nevyráběl.

rozpětí: 10.28 m
délka: 7.86 m
max. vzletová hmotnost: 890 kg
cestovní ryhlost: 200 km/h

OK-LLK
U nás tento stroj je využívám v drtivé většině jako vlečný letoun.

 

LG-130 Kmotr

LG-130 Kmotr

 

Český kluzák LG-130 zvaný Kmotr. Jedná se o poslední létající kus na světě.  Byl vyroben v roce 1950 v počtu 30 kusů. Je velmi neobvyklý umístěním sedadel vedle sebe. Používal se pro výkonné plachtění, než pro základní výcvik.

rozpětí 16m

prázdná hmotnost je 275 kg

vzletová hmotnost 445 kg

nejmenší klesavost 0,94 m/s

klouzavost 20,5

OK-1260
U nás je tento stroj v soukromém vlastnictví a je využíván pro rekreační létání.

LG-425 Šohaj

hang_sohaj2

První šohaj byl zalétán v roce 1947, následovala série 100 kusů. Na něj navázal poněkud modifikovaný Z-125 vyrobený v počtu 276 kusů. V roce 1952 vznikl v jediném kusu Z-225 “Medák”; měl nové křídlo s laminárním profilem a klouzavost 30. Značná váha a náročná výroba nového křídla vedly k tomu, že se v sérii nevyráběl. Poslední variantou byl Z-425 šohaj 3 z roku 1955. Měl křídla se vztlakovými klapkami a kabinu zapuštěnou do obrysu trupu. Výkony sice nedosahovaly původně očekávaných hodnot ale i přesto bylo vyrobeno 140 kusů.

rozpětí: 15,6 m
délka: 7.16 m
max. vzletová hmotnost: 400 kg
cestovní ryhlost: 150 km/h

Klouzavost: 1:26

OK-5399
Dnes ranský VT 425 Šohaj 3 OK-5399 byl z výroby v prosinci 1955 přiřazen na letiště ve Vysokém Mýtě. V letech 1956 až 1959 létal v Chotěboři a po I. GO v Trenčíně zakotvil již v Aeroklubu Nové Město nad Metují, kde byl s koncem roku 1972 zrušen při náletu pouhých 782 hodin. Novoměští sice spálili jeho trup, ale křídla zachoval ve své legendární stodole (úschovně leteckých pokladů) Jiří Fikejz z Jaroměře, od kterého si je vyzvedl Petr Zeibert, vnuk ranského instruktora poválečné zemské plachtařské školy. Zeibert měl sice předstravu o zgenerálkování tohoto Šohaje (trup získal ze stroje OK-5439, který v letech 1963 až 1964 létal i na Rané, zajímavostí je, že šlo o kluzák vybavený polohovými světly), ale bohužel svoji amatérskou opravu již nedotáhl do konce. Kluzák prodal nejdříve Petru Kodýtkovi a nakonec skončil u Tomáše Mezery, který si ho odbarvil a v roce 2002 v AVEKO Medlánky nechal moc hezky zgenerálkovat, ovšem za cenu laminátové klubovky. Poměrně pestré zbarvení kluzáku vychází ze schématu, které se aplikovalo na v ranských dílnách generálkované Démanty a moc Šohaji sluší. Dnes ještě stále létá 5 VT425 v ČR a jeden na Slovensku.

VT-116 Orlík

hang_116

Celodřevěný kluzák určený pro rekreační a sportovní létání.

rozpětí: 16,2 m
délka: 7.16 m
max. vzletová hmotnost: 400 kg
cestovní ryhlost: 150 km/h

Klouzavost: 1:33

OK-LLK
U nás tento stroj je využívám v drtivé většině jako vlečný letoun.

 

M-35

hang_m35

Celodřevěný kluzák určený pro rekreační a sportovní létání.

rozpětí: 15,0 m
délka: 7.16 m
max. vzletová hmotnost: 400 kg
cestovní ryhlost: 150 km/h

Klouzavost: 1:34

OK-2403
Ranská M 35 v.č.2 má pohnutou historii několika znovuzrození tohoto kluzáku. Jako druhý z celkem dvou prototypů byla vyrobena v roce 1968 v Ústředních dílnách Svazarmu v Brně Medlánkách pro plachtařské mistrovství světa v polském Lezsně, kde s ní zabodoval Jaroslav Vávra a skončil celkově na 11. místě ve standartní třídě. Po mnoha účastech na vyšších soutěžích byla na začátku osmdesátých let přidělena na Ranou jako osobní stroj Františka Málka. Po skončení životnosti trupu, který byl převzat z jedenáctého prototypu Standartu (tak se jmenovali první 116ky vyrobené v Medlánkách) byl kluzák zrušen. Zbylá křídla byla ale namontována na jiný trup již sériového VT 116 a létala dále pod imatrikulací OK-8426 v Plzni Letkově. A to až do roku 1989, kdy se tento kluzák srazil v termice s VSO 10. Pilot vyskočil na padáku a kluzák neřízen dopadl tvrdě na zem, přičemž se zcela zdemoloval trup a poškodila křídla. Kluzák byl opět zrušen. V roce 2002 jsme objevili tato křídla již v opraveném stavu, prachem zapadané v sazenském hangáru. I když se dodatečně zjistilo, že jsou již v majetku HÚAČR, myšlenka na znovuzrození již zapustila kořeny. Pořídil se VT 116 OK-7405 z Jeseníku, ze kterého se použil trup a v AVEKO Medlánky provedly další znovuzrození M 35 OK-2403, 15 m Orlíka s Wortmannovým profilem, který si nezadá svými výkony s Vosou “Sloní nohou”. Dnes stále létají oba prototypy, ta první v Medlánkách.

 

K-4

K-4

Schleicher Ka-4 Rhönlerche II (anglicky: Rhön Lark ), někdy nazývaný KA-4 nebo dokonce K 4 je západoněmecký hornoplošník , vzpěry, zpevněný , dvoumístný kluzák , který byl navržen Rudolfem Kaiserem a následně byl vyráběn firmou Alexander Schleicher GmbH & Co . Ka-4 byl široce používán kluby a školy v západním Německu. 

  • Délka: 7,3 m
  • Rozpětí: 13 m
  • Plocha křídla: 16,34 m 2
  • Poměr stran: 10.3:1
  • Profil křídla : root: Göttingen 533 15,7%, střední: Göttingen 533 15,7%, tip: Göttingen 533 12,5%
  • Prázdná hmotnost: 107,5 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 400 kg

Výkon

  • Pádová rychlost: 56 km/h
  • Maximální rychlost : 170 km/h
  • Rychlost v turbulenci: 120 km/h
  • Rychlost aerovleku: 120 km/h
  • Rychlost při navijáku: 90 km/h
  • g-limity: 4,7 -2,3 při 170 km/h
  • Maximální klouzavost: 17.5 při 78 km
  • Minimální opadání: 1.1 m/min při 62 km/h
  • Plošné zatížení: 24,5 kg/m²

OK-A201
U nás tento stroj  využíváme v drtivé většině pro rekreační thermické létání .