Výkonostní soustředění v Jindřichově Hradci

Po dlouhé době obnovené výkonnostní soustředění raňáků v cizích krajích, které přejí plachtění více než České středohoří, bohužel dopadlo velmi neslavně a na vině bylo jen a jen počasí. Prostě ať jsme Termosku chlácholili jak jsme mohli, ve středu tlakové níže se létat prostě nedá.

Už první varování nastalo o víkendu v čas odjezdu, který byl velmi chladný a deštivý. Prudké přeháňky nutily přerušovat cestu odkrytých transportních vozů a též odložily převlek s Allegrem a Orlíkem. Za zmínku stojí taktické vyčkávání pod mostem u ruzyňského letiště, okamžitě mokré boty a pach mokrých ponožek v autě po zbytek jízdy. V neděli ale přeháňky vystřídal trvalý déšť se silným větrem a ještě větší zimou. Převlek byl nakonec uskutečněn až v pozdním pondělním odpoledni, kdy už přestalo konečně pršet. Skládání letadel probíhalo v neděli raději v hangáru, to kvůli (jak jinak) dešti, zimě a vůbec. Jednu ze dvou Vos jsme preventivně ponechali v tranďáku rozloženou a tak to zůstalo po celou dobu výpravy. Ani se, chudinka, na LKJH nerozkoukala.

Úterý bylo zasvěceno létání, ale kdo mohl tušit, že jde zároveň o poslední letový den ? Celé dopoledne bylo zataženo, vyrazili jsme tedy do města a tak promeškali ten správný okamžik k zahájení provozu, po obědě se totiž natáhl nad hradecko šlem, který dovolil jakžtakž polétat Milanovi v Nimbusu a druhému Milanovi (Svobodovi z Letkova) v Phoebusu, ale naši výkonní letci ve Vosách a Orlících byli odsouzeni k pouhým obloukům, bez možnosti termiky. Až večerní start Vládi a Jany do prosazujícího sluníčka jim umožnil zakroužit nad Vajgarem.  Večer byl nádherný, slunečný a my seděli poprvé venku a těšili se na dny následující.

Středa nás však uvítala zataženou oblohou, vyrazili jsme tedy na výlet do krásného historického města Telče, kde se odpoledne ukázalo i sluníčko. Fous, pozorujíce náhle vylepšené podmínky, okamžitě zpanikařil a velel k rychlému ústupu na LKJH. Zbytek výpravy ho ale ignoroval a pokračoval v historicko-vlastivědné exkurzi. Po návratu jsme ale byli ujištěni, že nad Hradcem slunečné podmínky by nejspíše neumožňovaly termické létání, což nám trochu uvolnilo kámen provinění z krku. Jenže vědět, že šlo o poslední slunce týdne, jak rádi bychom Telč vyměnili za létání, termika, netermika.

Ve čtvrtek přišel déšť, prošli jsme se městem, prohlédli si pěkné místní muzeum, kde je mimo jiné moc pěkný a velký betlém, výstava k letecké válce nad jindřichohradeckem a kde se dá i střílet ze vzduchovky na historické terče a večer  jsme se pěkně vyhřáli v místním akvaparku.

V pátek odpoledne přestalo pršet a tak přišlo definitivní rozhodnutí, ústup, než začne znovu pršet (což bylo důležité rozhodnutí, o víkendu již začaly povodně). Rozebrali jsme tedy větroně, naložili je na tranďáky a ustoupili na Ranou. V JH zústali jen Jarda, Svíďa s Petrou a Tomáš s Janou. V sobotu přišel obávaný déšť, snažili jsme se mu vyhnout výletem směrem na východ, ale nejspíše by nestačilo ani putování do Košic. Prohlédli jsme si hrad Landštejn, zámek v Dačicích a historické Slavonice, kde jsme nakoupili spoustu dobrého vína. Avšak ani víno počasí nezlomilo a v neustálém dešti jsme se v neděli probojovávali domů, již přes několikero objížděk zaviněných rozvodněnými toky.

Co napsat na závěr, příště JINÉ počasí !!!